Jedna z nejoblíbenějších dovolenkových destinací si zaslouží více, než jen čas strávit u moře nebo chozením po památkách. Otevřeme oči a podíváme se na život hrdého národa žijícího na Pyrenejském poloostrově. Jaký je život ve Španělsku? Podíváme se na příběh jedné Češky zde žijící.
Jak jsi na tom byla se znalostmi španělštiny než jsi odjela do Španělska? Co a kde jsi studovala?
Španělsky jsem se začala učit asi před deseti lety. Jeden čas jsem ji studovala i na filozofické fakulty Masarykovy univerzity, tři roky jsem ji soukromě učila a dva roky před odjezdem jsem pracovala na dálku pro španělskou pojišťovnu. Samozřejmě v týmu s rodilými mluvčími, takže jsem ji používala každý den. I přesto mi však několik týdnů trvalo, než jsem se tu pořádně rozmluvila. Počáteční stres z neznámého prostředí mě dost brzdil.
Jak tě napadla myšlenka jít pracovat do Španělska?
Vlastně ani nevím. Vždycky jsem sem chtěla jít zkusit žít, alespoň na nějakou dobu. A bez práce to nejde :). Té je však ve Španělsku nejmíň z celé Evropské Unie. Momentálně je tu nezaměstnanost cca 27 %. Takže těch příležitostí je opravdu pomálu. Já jsem svou momentální práci (prodávám v obchodě, jehož majitelé jsou Češi), našla náhodou přes Facebook.
Měla jsi nějakou jinou zkušenost práce v zahraničí?
Dvakrát jsem pracovala přes léto jako servírka na Costa Bravě, v restauraci na plážové promenádě. I když to bylo docela tvrdé (práce 9 hodin denně bez dne volna), moc ráda na to vzpomínám. Tehdy jsem se pro Španělsko opravdu nadchla.
Jací jsou Španělé ve srovnání s Čechy v práci?
Tak to je pro mě neuvěřitelná záhada. Na jedné straně je tu obrovská nezaměstnanost a jsou tu bez práce i právníci, doktoři či informatici (něco, co v ČR neznáme). Na druhou stranu se začínám čím dál víc přiklánět k názoru, že kdo není líný, nějakou práci si vždy najde. Problém je, že Španělé často dostávají tak moc vysoké „paro“ (podpora v nezaměstnanosti), že ani nemají motivaci jít pracovat. Přijde mi, že zatímco v Česku být na podpoře lidé vnímají jako něco potupného, tady je to „cool“. Když moje kolegyně měla odjet na 14 dní na dovolenou a hledali jsme za ní náhradu, z deseti domluvených pohovorů nepřišel nikdo – nikomu se nechtělo vzít práci na dva týdny za minimální mzdu. V zemi, kde polovina lidí do třiceti let práci nemá. To je pro mě něco nepochopitelného. Na druhou stranu znám však spoustu Španělů, kteří jsou maximálně pracovití.
Jakou mají Španělé pracovní dobu?
Záleží na typu zaměstnání. Obecně tu však den začíná tak o dvě hodiny později než u nás. V kanceláři se pracuje od devíti, prodavačky chodí do práce na desátou. Často se dodržuje odpolední siesta, např. obchody se zavřou na dvě až tři hodiny odpoledne a pak jsou otevřené až do večera. V kancelářích se od tohoto modelu upouští – v pojišťovně, pro kterou jsem z ČR pracovala, byla pracovní doba od 9:00 – 17:30 s hodinovou pauzou na oběd. V pátek se pracuje jenom do tří odpoledne.
Jak ti vyhovuje siesta a následně delší doba strávená v práci?
Já to mám trochu jinak: pracuji 4 dny po deseti hodinách. Pět hodin dopoledne, pak hodinová pauza a pak pět hodin odpoledne. Sice jsem v práci od rána do večera, ale vyhovuje mi, že mám tři dny volna. Když se to nějak dobře nakombinuje, mohu odjet na prodloužený víkend, aniž bych si musela brát dovolenou.
Jak tě život ve Španělsku ovlivnil?
Hmmmm…, těžko říci. Určitě jsem samostatnější, když jsem sem přijela, kromě jedné peruánské paní jsem tu nikoho neznala. Musela jsem se ve všem spolehnout sama na sebe. Když si člověk všechno musí vyřídit sám, navíc v cizím jazyce, zocelí ho to. První měsíce byly hrozné, nejvíce úsilí mě stálo zvyknout si na španělskou mentalitu. Občas mě ještě něco rozčílí, ale pak si jen řeknu: „Klid, jsi přece ve Španělsku“ :-).
Co se ti na Španělsku nejvíc líbí?
Možnost cestovat. Bydlím v Madridu, který je v samém centru Španělska, takže se z něj dá dostat kamkoliv během páro hodin autobusem nebo vlakem. Španělsko je nádherná země, má vše – moře a pláže, hory, krásné počasí a bohatou a rozmanitou kulturu. Většina lidí by k výčtu přidalo i kuchyni, ale to není můj případ :).
Co bys řekla o Španělech v rámci galantnosti?
Pro mě je těžké cokoli říci o Španělech, protože si nemyslím, že by Madriďané byli dostatečným reprezentativním vzorkem. Přece jenom Madrid je hlavní město a ti lidé jsou vždy jiní než v menších městech a na vesnicích. Nevím, jestli mohu galantnost zařadit do množiny „ohleduplnost“ – ta totiž Španělům chybí rozhodně. Ve španělštině na to mají takový pěkný výraz – „falta de respeto“ – zahrnuje to chování lidí v metru, v supermarketech, chování číšníků v restauracích a podobně.
Pro pro tebe znamená, když se řekne „Španělsko“?
Jedním slovem? Zahrádky :).
Co bys doporučila navštívit při cestě do Španělska?
Ve Španělsku si každý najde své. Je to velká země a každá oblast je jiná. Kolikrát bych ani neřekla, že třeba takové Katalánsko a Andalusie jsou součástí též země. Pro Andalusii tluče moje srdce nejvíc, takže doporučuji navštívit města jako Sevilla, Granada, Córdoba, Málaga a další.
Co bys doporučila jako typický suvenýr ze Španělska?
Pořádný kus Jamón serrano :).
Jaký je typický den Španělů?
Neliší se zase tolik od toho našeho, až na to, že se tu dlouho jí – odbýt si oběd za patnáct minut a honem si zase jít sednout k počítači, to tu není. Jídlo je snad nejdůležitější část dne, navíc společenského charakteru. Ať už se jedná o oběd či večeři (ta se podává až kolem desáté hodiny večerní). Jedí třeba až dvě hodiny, nikam se nespěchá. Něco na tom určitě je :).
Co tebe osobně ať už pozitivně nebo negativně ovlivnilo za dobu strávenou ve Španělsku?
Hodně srovnávám španělskou mentalitu s českou, tomu se nedá vyhnout. Jsou věci, které na Španělech opravdu nemám ráda. Je to ta jejich „falta de respeto“, dále nepořádek – Španělé totiž odhazují na zem vše, co je napadne. Určitě ale i přístup k okolnímu světu, k práci a vzdělání, to, jak vychovávají, nebo spíše nevychovávají, děti. Člověk si na to musí zvyknout a přijmou to jako fakt, jinak tu nikdy nebude šťastný. Nemohu však Španělům křivdit ve všem. Na druhou stranu jsou komunikativnější, uvolněnější, veselejší (kdo by nebyl s takovým počasím!), pohostinní. A to, co osobně vnímám v Česku jako základní negativní rys – závistivost – tu nenacházím.
Velice děkuji za rozhovor kamarádce a rodinné přítelkyni Martině Prchlíkové a přeji, aby se jí ve Španělsku dařilo jako v soukromé tak pracovní sféře. Autor rozhovoru: Marcela Bročková
Jak je vidět, život ve Španělsku je velice příjemný a pohostinný a se znalostí španělštiny se příblížíte všem. Příjemně strávené chvíle v zemi plné slunečních paprsků a pozitivních obyvatel Vám přeje jazyková škola Light Point.